„Neohlížej se dozadu, stojí tam temná minulost,“ varuje v jednom ze svých textů básník Pavel Zajíček a hned tak dodává, že temno se vplížilo i do naší přítomnosti. Má pravdu: všechny nevyřešené otázky čekají na svůj čas a obvykle se vynoří ve chvíli, kdy se to nejméně hodí. Minulost, kterou za sebou zanechal skladatel Jan Novák, rozhodně není temná. Horší je to s dluhem, který vůči němu má česká společnost. Nejde zdaleka jen o to, že by se jeho dílo mohlo častěji hrát. Mnohem horší jsou okolnosti, které vedly k tomu, že se z Nováka stal pro širší veřejnost prakticky neznámý autor.
